Veterinární ordinace Valašské Meziříčí a Rožnov pod Radhoštěm

Nastává čas vánočních svátků. Pro většinu lidí je to čas veskrze poetický, plný pohody, ale na druhou stranu je pravda, že v dnešní době se tyto dny už neobejdou bez stresu a chaosu. To může negativně ovlivnit i zvířata, která s námi žijí ve společné domácnosti.
 O vánočních svátcích si my, lidé, hojně dopřáváme jídla a pití, to by však nemělo platit v případě vašich psích mazlíčků. I když se zřejmě občas neubráníme žadonícím psím očím a kousek cukroví mu podstrčíme, měli bychom zachovat určitou míru. Psovi nesvědčí přejídání jeho přirozenou stravou, a tím spíš lidská strava je pro jeho organismus velmi zatěžující. Je lépe uspokojit psa laskominami pro něj určenými, které jsou v současné době v hojné míře na trhu. Pamatujte však – ani v tomto případě se nic nemá přehánět. Vánoční mlsání a měkké lidské srdce může o Vánocích způsobit našim miláčkům víc problémů a potíží než radostí. Z hlediska zdravé výživy není tradiční české štědrovečerní menu (obalovaný kapr a bramborový salát) příliš vhodné ani pro lidi. Ke kombinaci potravy zčásti smažené v rozpáleném oleji a zčásti naložené v majonéze přidejte nebezpečí v podobě polknuté rybí kostičky, a hladina cholesterolu vyskočí na maximum. Ušetřeme alespoň naše psy podobného nebezpečí! Nedávejme jim ochutnat ani uvařenou kapří hlavu, ani porci salátu s vejci a uzeninou! Nesypejme do psích misek vzorky vánočního cukroví! Ze zažívacích potíží se pejsek v lepším případě dostane sám, v horším skončí v ordinaci zvěrolékaře s vážně narušeným zdravím.
 Někteří psi si ovšem v nestřežené chvíli sami dopřejí vánoční cukroví přímo ze slavnostně prostřeného stolu a jiní zas dokáží s obdivuhodnou zručností odstrojit čokoládové ozdoby z vánočního stromku, aniž by se poranili o háčky nebo pozřeli sebemenší kousek staniolu. Určitě si je každý vědom, jaké bezprostřední nebezpečí číhá na psa právě v podobě spolknutého háčku či staniolu, a proto pokoj s podobnými lákadly nebudeme nechávat psovi v naší nepřítomnosti volně přístupný, abychom nepokoušeli jeho chutě a neriskovali zranění. Ale víme, že nesmíme psovi dávat čokoládu? Buď se pes dostane k čokoládě nepozorovaně, nebo mu ji chovatelé sami nabízejí z přemíry lásky a… řekněme neinformovanosti. Pokud pes pozře větší množství čokolády, následuje prudká otrava. Také u koček vyvolává pozření nadměrného množství čokolády závažné poruchy zdraví.
 Čokoláda obsahuje některé alkaloidy, z nichž theobromin pes či kočka nejenže nedokáže strávit, ale vyvolá u nich prudkou otravu, projevující se do 6 až 12 hodin zvracením, průjmy, srdeční arytmií, třesem a křečemi. Vzhledem k vysokému obsahu tuku v čokoládě se může přidat i akutní zánět slinivky břišní. Následuje kóma, srdeční a dýchací selhání a nakonec smrt. Pokud zjistíme, že se pes dostal k čokoládě, vyhledáme okamžitě pomoc veterináře. Úspěšnost lékařského zásahu závisí na tom, jak rychle se zvířeti pomoci dostalo. Nejnebezpečnějším druhem čokolády je pro psa čokoláda na vaření, která je ještě více toxická než běžné druhy čokolád hořkých. Nejvíce theobrominu obsahuje kakaový prášek a kakaová zrna, ale ta asi psovi příliš chutnat nebudou. Instantní kakaový prášek a mléčná čokoláda jsou už méně toxické a nejméně škodlivá je čokoláda bílá.  Pro 10 kilogramů těžkého psa má 700 gramů mléčné čokolády fatální důsledky.  Lékaři upozorňují, že nebezpečné je i dlouhodobé krmení psa čokoládou v menších dávkách. U takového zvířete lze očekávat nepříznivé změny především na ledvinách, na jejichž selhání může pes po nějaké době zemřít.
 Nebezpečí spojené s čokoládou neznamená, že by pes neměl vůbec jíst sladké, vždyť ve volné přírodě psovité šelmy také občas vyhledávají přezrálé ovoce. V omezené míře sladkosti pejskovi neublíží, ale také mu rozhodně nepomohou. A protože každý chovatel bude mít měřítko správné míry jinde, bude lépe, když sladkosti z psího jídelníčku úplně vyloučíme. Vyhneme se možným budoucím problémům s chrupem a především hrozící obezitě.
 Psi a alkohol? Bohužel, spousta lidí si nedokáže představit vánoční a hlavně silvestrovské oslavy bez nasávání alkoholu. Jaký mají vztah k alkoholu ostatní savci? Nejen člověk si může vypěstovat závislost. Tak třeba sloni se „opíjejí“ nakvašeným ovocem a v zoologických zahradách leckdy předstírají nemoc, aby dostali léky rozpuštěné v alkoholu, potenciálními alkoholiky jsou krysy, žal v pivu nebo lihu utápěli i dřívější pivovarští (či lihovarští) koně. U lidoopů jako nejbližších příbuzných člověka asi podobné sklony nikoho nepřekvapí, ale na druhou stranu byly již zaznamenány případy opilých papoušků či dokonce jelenů. Nedávno dokonce pohoršovala obyvatele kteréhosi amerického městečka opilá medvědice. Naproti tomu přivyknout na alkohol psa je údajně těžší. Psi většinou nesnášejí ani pach alkoholu a k opilcům se chovají buď ostražitě nebo agresivně.
 Přes všechny starosti a nedostatek času se snažme věnovat našim domácím mazlíčkům stejnou míru pozornosti a péče, jako po celý rok. Stresujícím dojmem působí také řada akustických projevů, které jsou už jaksi nedílnou součástí tohoto období. Dobré je být na tuto skutečnost předem připraven. Zejména psi jsou na hluk, který způsobuje zábavní pyrotechnika obzvláště citliví. U zvířat, u nichž máme již zkušenost, že toto prožívají velmi intenzivně, je třeba předejít zbytečným stresům. Lze toho dosáhnout včasnou návštěvou veterinárního lékaře, který po posouzení konstituce psa naordinuje příslušná neškodná sedativa. Jak pes, tak i vy pak můžete prožít klidný poslední den v roce. Pokud se rozhodnete v tento den klidnit psa tímto způsobem, je nezbytně nutné, abyste přesně dbali rad veterinárního lékaře, jak po tuto dobu se psem nakládat.
V případě, že máte psa, který je celoročně chován venku, dopřejte mu alespoň tyto dny pocit bezpečí a úkrytu pod vaší střechou. Předejdete tak zbytečným a nepříjemným situacím, v neposlední řadě případnému útěku vyděšeného psa.
 Neopomeňme téma pes či jiné zvíře, coby vánoční dárek. Je všeobecně známo, že po vánočních svátcích se plní psí útulky odloženými „dárečky“. Původně nadšení obdarovaní, kterými bývají zpravidla děti, svůj entuziasmus zakrátko ztratí pod tíhou povinností, které na ně přítomnost živého tvora klade, a které si dosud neuvědomovaly. Je nutné být si vědom toho, že pořízení psa je především starost, péče a odpovědnost za jeho budoucí život. V žádném případě nespoléhejte na to, že dítě toto dokáže zabezpečit. Starat se budete vy. Je dobré před takovýmto rozhodnutím uspořádat rodinnou debatu, probrat všechna pro i proti a zjistit, jestli celá rodina s novým členem domácnosti souhlasí, a po stránce péče i počítá. Dárek pod stromečkem pak sice přestává být překvapením, ale daleko důležitější je zodpovědný přístup a spokojenost nejen vaše, ale i vašeho nového přírůstku.
Na závěr nezůstáva nic jiné jen popřát všem milovníkům zvířat, jakož i jejich svěřencům krásné vánoční svátky a šťastný společný vstup do nového roku.

Se zubním kamenem jste se mnozí z Vás u vašeho miláčka již setkali, ale jen malá část chovatelů tuší jak může být tento zdravotní problém ve svých důsledcích nebezpečný. Nejedná se jen o estetickou záležitost spojenou s nepříjemným zápachem z tlamky zvířete. Stejně jako u nás lidí je zubní kámen u zvířat především civilizační chorobou, která se objevuje jako následek změny stravovacích návyků, skladby krmení a frekvence podávání potravy. Nejrizikovější skupinou jsou malá a střední plemena psů. Ví se, že zubní kámen vzniká ze zubního plaku a že se tento měkký povlak zubů tvoří neustále. Formuje se jako hmota vznikající ze zbytků krmiva, slin, slizničních buněk a bakterií dutiny ústní. Zubní plak velmi lehce přilne k zubní sklovině a reakcí s minerálními látkami slin se transformuje na mineralizovaný zubní kámen.

Uveďme si několik zásadních důvodů jak nám a Vašim zvířecím kamarádům škodí zubní kámen:

1. ESTETICKÝ PROBLÉM
Nejspíš existuje jen málo majitelů, kteří by se rádi pochlubili exkluzivním „kamenolomem“ a nezapomenutelným zápachem pocházejícím z tlamky jejich miláčka.

2. PARODONTITIDA
Toto je asi jeden s nejzávažnějších problémů. Bakterie obsažené v zubním plaku nebo kameni jsou ve velmi těsném kontaktu s tkání, která fixuje zub na svém místě s tzv. parodontem. Parodont je tvořený dásní, čelistní kostí, zubním cementem a scharpeovými vlákny. Tyto struktury jsou účinkem bakterií zubního plaku a kamene drážděné a vznikajícím zánětem postupně a nenávratně poškozované. Parodontitida se na začátku projevuje zarudnutím dásní, jejich zvýšenou citlivostí a krvácivostí, poté postupným obnažováním zubních krčků a kořenů, které končí vypadnutím poškozeného zubu. V pokročilém stádiu je tento proces nevratný. Problém parodontitidy však nekončí „pouhým“ vypadnutím zubu.  Zánětlivý proces spojený s hnisavou infekcí prostupuje čelistní kostí, vytváří se ložiska kostního zánětu, může docházet k tvorbě hnisavých píštělí v tvářové oblasti a ke vzniku patologických fraktur čelisti. Toto všechno jsou vážné a relativně časté komplikace parodontitidy. V neposlední řadě nesmíme zapomenout, že se jedná o velmi bolestivé onemocnění.
 
3. SYSTÉMOVÉ ÚČINKY
Dalším, poměrně závažným problémem jsou účinky zubního kamene a plaku na celý organismus zvířete – tzv. systémové účinky. Jak již bylo řečeno výše, zubní plak a kámen obsahují obrovské množství bakterií. Tyto bakterie se neustále uvolňují do krevního oběhu a velmi často se usazují na srdeční nitrobláně, chlopních srdce, ve vnitřní tkáni ledvin nebo jater. Velmi pomalu, ale progresivně  dochází k funkčnímu poškozování těchto orgánů. Statistiky uvádí, že přibližně v 60% umírají staří psi na komplikace spojené s oslabenou funkcí srdce a ledvin. Přítomnost zubního kamene dokáže proces selhávání dotyčných orgánů výrazně urychlit. Studie, které porovnávaly dobu přežívání pacientů s onemocněním srdce a ledvin zjistily, že rozdíl v přežívání byl v nkterých případech až 2roky – ve prospěch pacientů se ošetřovanými zuby a dásněmi. A to je fakt, který skutečně stojí za povšimnutí.

4. ÚČINKY NA ČLOVEKA
V poslední době se začínají objevovat informace o tom, že bakterie obsažené v zubním plaku a kameni můžou negativně ovlivňovat zdravotní stav člověka. Během štěkání, příjmu potravy, mazlení nebo při hře se bakterie uvolňují do vzduchu a ve formě infekčního aerorosolu (kapénková infekce) jsou roznášené nejen do okolí zvířete, ale i na vás. Většinou se samozdřejmě nejedná o závažné epidemie, ale často ani netušíte, že onemocnění, které jste považovali za angínu nebo infekci horních cest dýchacích jste „chytili“ od svého čtyřnohého miláčka. Ohroženou skupinou jsou zejména lidé s oslabeným nebo neokonale fungujícím imunitním systémem kam řadíme zejména děti, seniory, pacienty s diabetem, osoby s probíhající imunosupresivní nebo cytostatickou léčbou, ale i HIV pozitivní nemocné.

PREVENCE ZUBNÍHO KAMENE
Neexistuje žádná domácí prevence už vytvořeného zubního kamene. Pokud proces mineralizace zubního plaku již pokročil a na povrch zubů se usadil tvrdý kámen, je nutné ho odstranit mechanicky nebo pomocí ultrazvuku. V současné době dáváme přednost  ultrazvukovému odstraňování zubního kamene přístrojem. Tato metoda je na jedné straně velice šetrná k zubní sklovině a dostatečně razantní vůči zubnímu kameni na straně druhé. Ošetření probíhá v celkové anestezii a to zejména s ohledem na pohodlí a psychiku zvířete. Přece jen si musíme přiznat, že specifický zvuk vznikající při chodu přístroje, nepříjemné vibrace přenášené na zuby v průběhu ošetření, nutnost odstranění zubního kamene uloženého až v oblasti pod dásní zubního krčku a kořene nebo zubní extrakce jsou procedury, které by za plného vědomí dokázaly vyvést z klidu i největšího psího pohodáře. Do celkové narkózy je možné uvést pejska různým způsobem přičemž jako velmi výhodné se jeví postupy využívající krátkodobě působících anestetika podávaná nitrožilně, umožňujících řízení hloubky narkózy a úplné probuzení po zákroku tak, aby pacient odcházel z ordinace tzv. po svých. Tyto anestetika jsou šetrnější než běžně používaná a umožňují bezpečnější vedení anestezie i u psích seniorů nebo pacientů s onemocněním srdce či vnitřních orgánů. Dá se říci, že individuálně vybraná vhodná narkóza je pro pacienta menší riziko než zubní kámen se všemi jeho komplikacemi. Během vlastního zákroku se nejen odstraní zubní kámen, ale také se  provede ošetření mezizubních a poddásňových prostorů, vyleštění skloviny speciální pastou, v případě potřeby také extrakce postižených zubů nebo ošetření zubního kazu. Podle stupně postižení parodontu se nezřídka podávají antibiotika celkově ve formě tablet a to jak před zákrokem samotným tak i po něm. Takto ošetřený pacient je vhodným adeptem u kterého je možné začít s aktivní prevencí.

 JAK NA TO ?

Máme několik možností, všechny mají jednoho společného jmenovatele.
Bojují proti usazování zubního plaku – zubnímu povlaku proti kterému musíme aktivně zasáhnout ještě před tím než se přemění na kámen.

1. Pravidelné čištění zubů
Je nejefektivnější metodou, kterou se dá zabránit tvorbě zubního kamene. Stejně jako u člověka neexistuje lepší způsob čištění zubů než pomocí zubní pasty a kartáčku. Kartáček Vám nabídneme speciální pro pejsky, stejně tak jako zubní pastu s kuřecí nebo jinou příchutí. Důležité je čistit zejména vnější – tvářové strany zubů pohybem zhora dolů. Tímto dojde ke setření zubního plaku, vyčistí se žlábek mezi zubem a dásní. Dochází také k masáži dásní, které se stávají zdravější a odolnější vůči infekci. Vnitřní strany zubů není tak důležité čistit protože to za vás provede psí jazyk a také proto, že u některých jedinců by se mohlo jednat o docela nebezpečnou proceduru.
Pokud není váš psí kamarád zvyklý na čištění zubů tak to nevzdávejte bez boje. Uvádí se, že je potřeba minimálně 2 měsíců než si pes nebo kočka zvykne. Pak se zubní hygiena stává každodenní rutinou stejně jako péče o srst nebo utírání tlapek.
2. Používání protiplakových gelů
Tyto gely obsahují vysoce účinné prostředky, které zabraňují tvoření zubního plaku. Mají také výrazné desinfekční  a antibakteriální účinky. Nanáší se 1-2 x denně na povrch dásní a zubů pomocí aplikátoru nebo přímo prstem obaleným kouskem gázy či obvazu. Aplikace se provádí asi půl hodiny po nakrmení. Po nanesení je doporučeno nakrátko odejmout tekutiny, jinak by došlo k omezení účinku gelu
  
3. Krmení
Také některá granulovaná krmiva mají schopnost omezit výkyt zubního kamene. Tato jejich vlastnost je daná speciální texturou granulí, které pak při kousání odstraňují nánosy z povrchu zubů.
Výrobci komerčních diet přidávají do granulí tzv.polyfosfáty výrazně omezující mineralizaci zubního plaku a jeho přeměnu v zubní kámen. U některých firem se dokonce setkáváme s tvrzením, že jejich výrobek je schopný omezit tvorbu zubního kamene až o 55%.

4. Žvýkací plátky
Většinou se jedná o kousky kůže nebo šlach, které jsou obohaceny o speciální enzymy. Využívá se mechanického účinku žvýkání a enzymatického způsobu rozkladu zbytků potravy v dutině tlamkové. Funguje to docela dobře, ale pouze v tu chvíli, kdy má pejsek nebo kočka zrovna náladu na žvýkání, což ve většině případů není celý den. Tato metoda boje proti zubnímu kameni je nejméně efektivní a má význam jen v kombinaci s výše uvedenými postupy.

Jaký je princip vyšetření štěrbinovou lampou?
Štěrbinová lampa je optická sestava, obsahující na jednom svém rameni binokulární biomikroskop s možností zvětšení 10 x a více. Na druhém rameni přístroje se nachází světelný zdroj, který je pohyblivý a umožňující změnu úhlu osvětlení. Před světelný zdroj lze předřadit různé barevné filtry, z nichž je nejdůležitější modrý kobaltový filtr, určený k pozorování zbarvení různých očních tkání fluoresceinem. Při vlastním vyšetření vychází z přístroje úzký paprsek světla umožňující detailní a velmi precizní vyšetření tkání předního segmentu oka. Při rozšířené zornici a použití specielní vyšetřovací čočky lze stereoskopicky vyšetřit i oční pozadí pacienta. Společným použitím štěrbinové lampy a gonioskopické čočky docílíme detailního vyšetření filtračního úhlu, které je nezbytnou součástí diagnostikého postupu u pacientů s glaukomem.
Kdy zejména provádíme vyšetření štěrbinovou lampou?
   • jako součást vyšetřovacího protokolu dědičných očních vad
   • detailní vyšetření očních víček a řasnatého okraje víček
   • podrobné vyšetření spojivky oka
   • hloubkové vyšetření všech vrstev rohovky
   • vyšetření stavu přední oční komory a jejího obsahu
   • přesná lokalizace zákalů na čočce
   • identifikace zkalení v přední části sklivce

Katarakta – šedý zákal je všeobecně považována za jednu z nejvýznamnějších příčin zhoršené zrakové funkce u psa. Kataraktu lze definovat jako jakýkoliv zákal čočky, který negativně ovlivňuje vidění. Přestože existuje mnoho klasifikačních schémat, žádné nebylo všeobecně přijato. Katarakta může být klasifikována podle doby vzniku, etiologie, podle vrstvy čočky kterou postihuje, podle tvaru, barvy nebo stupně zákalu.
Kritérium klasifikace – dle lokalizace změn na čočce
Katarakty mohou být omezeny na specifická místa čočky, nebo mohou postihovat čočku celou. Lokalizace je mnohdy charakteristická pro určité plemeno, a v některých případech lze na základě lokalizace vyslovit prognózu onemocnění.
Kapsulární katarakta
   • nalézána na předním i zadním pouzdře čočky
   • přední kapsulární katarakta: může signalizovat přítomnost kongenitálních poruch přední části hyaloidního cévního systému
   • zadní kapsulární katarakta: doprovází kongenitální poruchy hyaloidního cévního systému
Subkapsulární katarakta
   • pod pouzdrem v oblasti předního či zadního pólu čočky
   • etiologický původ: hereditární, toxický, traumatický
Kortikální katarakta
   • častý oftalmologický nález
   • začíná jako formace vakuolek, opacity ve smyslu zakalení se vyvíjí později progrese pozvolná, může být hereditární – dědičná
   • typický výskyt: pudl, afgánský chrt, retrívři obecně, americký kokršpaněl
Nukleární katarakta
   • častý bilaterální výskyt, mohou být diagnostikovány u více štěňat z vrhu, původ je kongenitální (primární i sekundární)
Kritérium klasifikace – stádium vývoje katarakty
Incipientní (vznikající) katarakta
   • nejčasnější stádium katarakty, opacita postihuje malé okrsky čočky (do 10-15%)
   • malý nebo žádný vliv na kvalitu zraku
Immaturní (nezralá) katarakta
   • další stádium progrese, jakákoliv katarakta mezi incipientní a maturní kataraktou
   • čočka není postižena kompletně
   • zrak je více či méně postižen, zvláště pokud se jedná o oboustranný výskyt
   • nezralá katarakta je osmoticky aktivní, dochází ke zvýšenému zadržování vody, vznikají separační trhliny zvláště v regionu švů, čočka se celá zvětšuje
   • při přítomnosti vakuol: nutný další monitoring pozdější vývoj katarakty
Maturní (zralá) katarakta
   • celková opacita čočky, postižené oko je slepé
   • šedo-bílo-modrý vzhled
   • ideální stádium pro extrakci čočky
Hypermaturní (přezrálá) katarakta
   • mnoho progresivních nebo pokročilých katarakt u psa přechází do hypermaturního stádia
   • enzymy rozkládající bílkoviny započnou proteolýzu (rozklad bílkovin) nejčastěji v oblasti kůry čočky
   • čočka zadržuje neustále více vody je intumescentní ( dochází k jejímu edému)
   • z důvodu úniku čočkových substancí dochází ke zmenšování čočky, přední pouzdro má charakteristický nepravidelný a vrásčitý povrch
   • zkapalnění obsahu čočky umožňuje částečné ložiskové vyjasnění katarakty a částečnou „obnovu“ reflexu očního pozadí
   • u mladých jedinců (do 12 měsíce stáří) často dochází k rychlé a mnohdy úplné resorpci přezrálé katarakty
Kritérium klasifikace
etiologie podle Petersen-Jonese, 1993
Kongenitální katarakta:
   • vzniká ve fetálním období, pozorována již po narození jako bilaterální a obvykle neprogresivní primární kongenitální katarakta:
   – jako následek expozice plodu in utero toxickým nebo infekčním agens, vyskytují se bez dalších očních abnormalit (většina kongenitálních katarakt je primární)
sekundární kongenitální katarakta:
   – hereditální-dědičná, sekundárně doprovázející jiné vývojové oční defekty
   – plemenná predispozice hereditární kongenitální katarakty: bostonský teriér, malý knírač, bobtail, velššpringršpaněl, WHWT
   • hereditární katarakta vzniká v závislosti na plemenné příslušnosti
   • sekundární katarakta vyskytuje se ve vztahu k dalším očním onemocněním
traumatická – katarakta penetrující poranění čočky metabolická – katarakta diabetes mellitus
toxická – toxický vliv léčiv
   • senilní starší věkové kategorie, nejčastější výskyt
   • nukleární skleróza
PLEMENA ZATÍŽENÁ HEREDITÁRNÍ KATARAKTOU
upraveno podle BVA/KC/ISDS, 1993 a Gellata, 1999

NĚKTERÁ PLEMENA S PREDISPOZICÍ VZNIKU KATARAKTY
dle genetického výboru ACVO existuje 75 plemen psů s prokázanou nebo suspektně prokázanou plemennou predispozicí dle ACVO, Purdue University, 1996.

Klinický obraz některých hereditárních katarakt
malý knírač: popsány 2 typy katarakt, oba typy mají autozomálně recesivní dědičnost
   • kongenitální nukleární katarakta později postihující i posteriorní kortex, progrese variabilní, 20% případů spojeno se současným výskytem mikroftalmie, microfakie a lentikonu
   • posteriorní kortikální katarakta s výskytem u několikatýdenních štěňat
bostonský teriér, stafordširský teriér
   • kongenitální nukleární a posteriorní kortikální katarakta:výskyt po narození nebo během několika měsíců,  dědičnost autozomálně recesivní, progrese až do podoby maturní katarakty
bostonský teriér
   • equatoriální a anteriorní kortikální katarakta (odlišný typ od předchozí): výskyt ve stáří 3-4 roky, progrese velmi pomalá
americký kokršpaněl
   • anteriorní a posteriorní kortikální katarakta: dědičnost autozomálně recesivní, prokazatelná v 6 měsících stáří, progrese u mladých psů rychlá
zlatý retrívr, labradorský retrívr (2 formy)
dědičnost: obou typů katarakt – dominantní: jedinci s triangulární kataraktou jsou heterozygoti, jedinci s progresivní kortikální kataraktou jsou homozygoti
   • posteriorní subkapsulární katarakta: triangulární subkapsulární opacita v oblasti posteriorního pólu čočky
   • progresivní kortikální katarakta
rotvajler
   • posteriorní polární katarakta triangulárního tvaru
   • anteriorní polární katarakta
standardní pudl
   • equatoriální katarakta: způsobuje zhoršení zraku v 6-18měsících stáří
west highland white teriér
   • posteriorní „Y“-suture katarakta
   • kompletní katarakta
Katarakty podmíněné věkem
Senilní katarakta je velmi častou příčinou zhoršení zraku u psů vyššího středního věku a u psů – seniorů. Podle celosvětových statistik a studií se prevalence katarakty u velkých plemen psů starších 6 let, u středních plemen psů starších 8 let a u malých a miniaturních plemen psu starších 10 let významně zvyšuje. Princip vzniku senilní katarakty je zapříčiněn mnoha faktory a není v současné době zcela jasný. Čočka v průběhu stárnutí nabývá na hmotnosti, stává se objemnější a její akomodační schopnost se snižuje. Nové vrstvy kortikálních vláken vznikají koncentricky, proto je jádro čočky vystaveno vnitřnímu tlaku a stává se tužším. Tento stav je všeobecně popisován jako nukleární skleróza. Krystalické bílkoviny čočky podléhají chemické modifikaci a dochází k jejich přeměně v bílkoviny o vyšší molekulární hmotnosti, což je příčinou kolísání refrakčního indexu čočky a snižování její průhlednosti. Chemické změny proteinů jádra čočky jsou také příčinou její progresivní pigmentace v pozdějším věku. Stárnoucí čočky nabývají žlutavého nebo hnědavého zabarvení. Mezi další změny chemismu čočky v průběhu stárnutí patří snížení koncentrací glutathionu a kalia, zvýšení koncentrací sodíku a kalcia a vyšší stupeň hydratace čočkových hmot.
Katarakty indukované léky a toxické katarakty
Dlouhodobá aplikace kortikosteroidů může být příčinou subkapsulární katarakty, jejíž výskyt závisí jak na délce jejich podávání, tak na dávce s způsobu podání. Reverzibilní katarakty byly popsány u psů léčených diazoxidem – benzothiazidovým diuretikem. Zákaly čočky bývají zde dávány do souvislosti s hyperglykemickým účinkem diazoxidu. Dlouhodobě podávané vysoké dávky některých antibiotik (např. fluorované chinolony) mají u psů kataraktogenní efekt. Také léky s antimykotickým účinkem (např. ketokonazol), způsobují progresivní oboustranné zákaly čočky a to zvláště u mladých psů velkých a gigantických plemen. Dlouhodobá perorální administrace dimetylsulfoxidu (DMSO) je příčinou vzniku změn v optické čirosti čočkové kůry. Takzvaná silná miotika (pilokarpin, phospholine jodid), léky používané k léčbě glaukomu, mohou při dlouhodobém podávání vyvolat vakuolární kataraktu předního pouzdra čočky, nebo kataraktu lokalizovanou za předním pouzdrem. V souvislosti s léčebným podáváním amilodaronu, léčiva určeného k úpravě poruch srdečního rytmu, bylo referováno o výskytu hvězdicovitých zákalů v předním čočkovém kortexu.
Klinicky nejdůležitější skupinou katarakt s toxickou etiologií u psů jsou zákaly čočky spojené s projevy PRA nebo jiného degenerativního onemocnění sítnice. Biochemickými procesy doprovázející degenerativní rozpad tyčinek a čípků sítnice vznikají vodorozpustné dialdehydy s toxickým efektem na biologické membrány buněk zadního čočkového pouzdra. Porušením iontové pumpy čočkového pouzdra je započat vlastní kataraktogenní proces. Katarakta spojená s výskytem PRA je naprosto běžná u pacientů se středně pokročilou a terminální fází tohoto onemocnění.
Katarakty spojené se systémovým onemocněním – katarakty metabolické
Diabetes mellitus (cukrovka) je běžně doprovázen vznikem katarakty. Zde se jedná o oboustranný, velmi rychlý rozvoj symetrického šedého zákalu. Biochemické změny spojené s diabetem ovlivňují čirost čočky, její refrakční index a akomodační schopnost. Současně s vzestupem hladiny krevního cukru stoupá i obsah glukózy ve sklivci. Glukóza pak prostou difuzí prostupuje dovnitř čočky. Část glukózy je v čočce enzymaticky konvertována na sorbitol, který se dále nemetabolizuje, ale zůstává uvnitř čočky v nezměněné podobě. Následně se zvyšuje obsah vody v čočce a dochází k bobtnání čočkových vláken.
Také u galaktosémie vznikají závažné změny v transparenci čočky. Toto dědičné onemocnění je charakterizováno neschopnosti konverze galaktózy na glukózu. Obvykle je podmíněno chyběním jednoho ze 3 enzymů ovlivňujících metabolismus galaktózy. U postižených psů zaznamenáváme rozvoj velmi progresivní oboustranné katarakty.
Hypokalcémie (v souvislosti s renálním selháním nebo s primárním či sekundárním hypoparathyroidismem) může být spojena s rozvojem zcela charakteristického typu katarakty. U postižených psů zaznamenáváme mnohočetné tečkované duhově zabarvené zákalky předního i zadního kortexu. Tyto diskrétní tečkovité zákaly mohou zůstat stacionární, nebo mohou vyzrávat až do stádia kortikální katarakty.
Katarakty po úrazu oka – katarakty traumatické
Tupé poranění oka – úder může někdy způsobit zabarvení předního pouzdra čočky otisknutím pigmentu zornicového lemu duhovky, Takto vzniklý Vossiusův prstenec neovlivňuje vidění a postupně se po určité době vstřebá. V jiných případech vznikají po tupém úderu do oblasti oka výraznější zákaly – kontuzní katarakty. Kontuzní katarakta může postihnout pouze část čočky nebo čočku celou. Mírný stupeň kontuzního zákalu může v ojedinělých případech spontánně odeznít. V důsledku velmi razantního působení kinetické energie na oko může dojít k přetržení závěsného aparátu čočky. Důsledkem porušeného ukotvení čočky pak bývá její vychýlení – subluxace nebo luxace. Vychýlení čočky obvykle doprovází rychlý vznik katarakty. Také perforující poranění oční koule může vést k lokalizovanému zákalu předního pouzdra čočky v místě její perorace. Drobné trhliny předního pouzdra se mohou vyhojit spontánně fibrotizací, která dává vznik malé fokální kataraktě. Závažnější změny čočky po perforujícím poranění oka vznikají v případě významnějšího porušení čočkových tkání vnikajícím cizím tělesem. Tyto stavy jsou obvykle doprovázeny průnikem předněkomorové tekutiny dovnitř čočky, jejím bobtnáním a rozvojem úplné katarakty. V takovýchto případech nebývají ničím neobvyklým komplikace ve smyslu rozvoje sekundárního glaukomu.
Katarakty u zánětlivých onemocnění oka a u jiných celkových nebo očních onemocněních
Typické komplikované katarakty vznikají často ve spojení s akutní nebo chronickou uveitidou. Zákalem bývá postižena přední subkapsulární oblast čočky, v některých případech dochází ke změnám i na zadní části čočky. Formování zadních synechií je často spojeno se současným zbytněním předního čočkového pouzdra a se vznikem okluzní fibrovaskulární membrány rozprostírající se na přední ploše čočky a v rozsahu zornice. Přední subkapsulární katarakta a equatoriální katarakta jsou nejčastějšími typy šedých zákalů vznikajících v souvislosti s probíhající uveitidou u psa. Zmiňované typy šedých zákalů mohou progredovat až do stádia maturní katarakty.
Diagnostika katarakt
Pro diagnostiku jednotlivých typů katarakty a fází zralosti zákalu i pro rozhodnutí o typu vedení chirurgické intervence je nutný podrobný sled jednotlivých anamnestických údajů a vyšetřovacích metod. Komplexnímu vyšetření předchází pečlivá celková a oční anamnéza. Zevrubné celkové klinické vyšetření pacienta nezřídka doplňují výsledky některých laboratorních testů jako jsou hodnoty vyšetření hematologického, biochemického či serologického. V rámci specializovaného očního vyšetření si všímáme zevního vzhledu oka a jeho okolí, vyšetřujeme motilitu očního bulbu, neurologické oční reflexy a reakci zornice. Zcela zásadní je vyšetření oka postiženého šedým zákalem na štěrbinové lampě, kdy se soustředíme na stav spojivky, rohovky, přední oční komory a duhovky. Vlastní vyšetření čočky je prováděno na základě posouzení všech jejich aspektů – stupně a typu zákalu, polohy čočky a retroiluminace. Pomocí přímé a nepřímé oftalmoskopie je vyšetřeno oční pozadí. Při nevýbavném reflexu očního pozadí u zralých zákalů čočky je indikováno ultrazvukové vyšetření oka v módu B-scan. Elektrofyziologické vyšetření funkčního stavu sítnice (ERG) v rámci předoperačního vyšetření pomáhá eliminovat případné neúspěchy operace katarakty zaviněné degenerativními poruchami sítnice (např.PRA).
Jaký je princip vyšetření štěrbinovou lampou?
Štěrbinová lampa je optická sestava, obsahující na jednom svém rameni binokulární biomikroskop s možností zvětšení 10 x a více. Na druhém rameni přístroje se nachází světelný zdroj, který je pohyblivý a umožňující změnu úhlu osvětlení. Před světelný zdroj lze předřadit různé barevné filtry, z nichž je nejdůležitější modrý kobaltový filtr, určený k pozorování zbarvení různých očních tkání fluoresceinem. Při vlastním vyšetření vychází z přístroje úzký paprsek světla umožňující detailní a velmi precizní vyšetření tkání předního segmentu oka. Při rozšířené zornici a použití specielní vyšetřovací čočky lze stereoskopicky vyšetřit i oční pozadí pacienta. Společným použitím štěrbinové lampy a gonioskopické čočky docílíme detailního vyšetření filtračního úhlu, které je nezbytnou součástí diagnostického postupu u pacientů s glaukomem.
Léčba katarakt
Medikamentózní léčba katarakt
Prozatím žádná konzervativní léčba nemůže oddálit vznik katarakty, zajistit její prevenci nebo zastavit její rozvoj. Pokusně bylo prokázáno, že inhibitory aldózo-reduktázy, blokující přeměnu glukózy na sorbitol, zajišťují u zvířat prevenci metabolických katarakt. V současné době je intenzivně zkoumána celá řada antikataraktových agens, jako jsou látky snižující hladinu sorbitolu, apirin, látky zvyšující hladinu glutathionu a antioxidační přípravky (superoxid dismutáza, selen, carnosin, vitamín E, zinek).
Chirurgická léčba katarakty
Operace šedého zákalu prochází rychlým rozvojem a stává se předním tématem oftalmologických sdělení a publikací. Operace katarakty v současnosti je nejčastěji spojována s termíny chirurgie katarakty malého řezu, fakochirurgie, viskochirurgie a implantace měkké rolovatelné nitrooční čočky.
Přehled operačních technik:
Intrakapsulární extrakce čočky (ICCE): V 80 letech minulého století byl tento způsob operace katarakty považován za standartní. Dnes se tato chirurgická technika používá spíše výjimečně, s úspěchy se využívá zejména v případě extrakcí subluxovaných a luxovaných čoček. Tato technika neumožňuje zachování části čočkového pouzdra, tato skutečnost je pro další pooperační vývoj zcela zásadní a je hodnocena jako její podstatná nevýhoda. Princip spočívá v provedení rozsáhlého řezu na rozhraní bělimy a rohovky, vsunutí zvláštní sondy zmražené tekutým dusíkem až k přednímu pouzdru čočky, dočasnému namrazení jejího povrchu a následném vynětí čočky z oka. Technika enzymatické zonulolýzy v rámci ICCE využívala chemického rozpuštění závěsného aparátu čočky pomocí α-chymotrypsinu. Tato operační technika vyžaduje poměrně rozsáhlou operační ránu a je doprovázena vyšším rizikem vzniku pooperačních komplikací (nitrooční krvácení, expanze sklivce do přední oční komory, nitrooční záněty, sekundární glaukom).
Extrakapsuární extrakce čočky s expresí jádra (ECCE): Operativní odstranění zákalem postižené čočky se zachováním zadního čočkového pouzdra je pro oko velmi významné. Umožňuje totiž implantaci umělé nitrooční čočky do fyziologicky přirozené části oka s minimálními následnými komplikacemi. Zachované zadní čočkové pouzdro tvoří mechanickou překážku, která zabraňuje proniknutí sklivcových hmot do přední oční komory a následnému riziku odchlípení sítnice. Rohovkovým řezem je otevřena přední oční komora, vsunutím adaptované injekční jehly nebo cystotomu se provede natržení předního čočkového pouzdra (can opener kapsulotomie) a tzv. cirkulární kapsulorexe, která umožní odstranění předního čočkového pouzdra a otevření čočky jako takové. Po vytvoření otvoru v předním čočkovém pouzdru se rozšíření rohovkové operační rána a vytlačí čočkové jádro. Následuje výplach zbytku pouzdra a odsátí čočkových korových hmot pomocí irigačně-aspirační kanyly. Do vaku, který je tvořen celým zadním čočkovým pouzdrem a částí předního pouzdra čočky je pak implantována umělá nitrooční čočka.
Extrakapsuární extrakce čočky technikou fakoemulzifikace: Fakoemulzifikace je technika ECCE lišící se od standardní ECCE délkou rohovkového řezu a způsobem odstranění čočkového jádra. Provedení této techniky podmiňuje použití vysoce sofistikovaných ultrazvukových operačních přístrojů – fakoemulzifikátorů, které generují ultrazvukové vibrace o frekvenci vyšší než 30 kHz. Generovaná ultrazvuková energie rozkmitávající fakoemulzifikační jehlu pak drtí (fragmentuje) jádro čočky jež je následně odsáto irigačně aspirační kanylou z oka ven.
Pacient, který byl předoperačními vyšetřeními shledán vhodným pro operaci katarakty podstoupí nezbytnou předoperační přípravu spočívající v celkovém podávání léků snižující pooperační komplikace a očních léků zajišťujících dostatečné rozšíření zornice. Operační výkon se provádí v úplné celkové anestezii, která je doplněna lokálním znecitlivěním povrchu oka. Spící pacient je polohován pod operačním mikroskopem tak, aby byla zajištěna dobrá přístupnost a stabilita celého oka v rámci operačního výkonu. Vytvoří se velmi krátký tzv. jednovpichový (cca 3,0-3,2mm) rohovkový řez pomocí diamantového nože nebo jednorázového očního nože, kterým je otevřena přední oční komora. Následně se dovnitř oka injekčně vpraví viskózní substance (tzv.viskoelastický roztok), která udržuje po dobu operace potřebnou hloubku přední oční komory, brání jejímu kolapsu a ochraňuje vnitřní povrch rohovky před možným intraoperativním poškozením. Do oka se vsouvá modifikovaná injekční jehla nebo tzv.cystotom, kterým jsou o obvodu předního čočkového pouzdra vytvořeny drobné trhlinky. Speciální pinzetou na čočkové pouzdro je v něm vytrhnutím vytvořen oválný otvor a jsou obnaženy hmoty čočkové kůry. Kanylou je aplikováno do prostoru mezi pouzdro a kůru čočky takové množství výplachové tekutiny, které zajistí potřebné uvolnění a volnou rotaci čočkového jádra. Po nastavení parametrů výkonu a všech potřebných funkcí fakoemulzifikační jednotky se přistupuje k rozdrcení čočkového jádra. Na povrchu jádra se vyhloubí středně hluboká miska a následně je jádro fakoemulzifikační jehlou děleno na jednotlivé větší fragmenty, které se jeden po druhém postupně drtí na drobné kousky. Jemná drť jaderných hmot je po celou dobu fakoemulzifikace odváděna z oka ven. Po ukončené fragmentaci jádra se přistoupí k jemnému dočištění vnitřku čočkového pouzdra pomocí irigačně aspirační koncovky. Toto důkladné odsátí zbytků čočkových hmot je velmi důležité pro následnou implantaci umělé nitrooční čočky. Nedokonale odsáté hmoty kůry čočky mohou být zdrojem nepříjemných pooperačních komplikací jako jsou zánětlivé změny a rozvoj postoperačních druhotných zákalů (PCO). Po provedené irigaci a aspiraci provádíme vlastní implantaci umělé nitrooční čočky. V současné době se do popředí zájmu dostávají čočky vyrobené z měkkých polymerických materiálů, které lze složit nebo rolovat a implantovat pomocí injektoru či k tomuto účelu vyvinuté pinzety do oka původním rohovkovým řezem o velikosti 3,2mm. V současné době se mezi nejmodernější měkké rolovatelné akrylátové čočky určené k implantaci do oka psa řadí typy PFI 2000 a PFI 14SE.
Po provedené implantaci nitrooční čočky se provede pečlivý výplach přední oční komory a aplikují se nitrooční léky. Drobný rohovkový řez se uzavírá 1-2 stehy velmi jemného očního šicího materiálu, který se ponechává po dobu 7-10 dnů do jeho vytažení.
V současné době je fakoemulzifikace nejpoužívanější metodou k extrakci katarakty. Malý operační řez, cirkulární kontinuální kapsulorexe, použití vysoce kvalitních viskoelastických materiálů, fakoemulzifikace jádra čočky, dokonalá irigace a aspirace korových hmot čočky a implantace měkkých rolovatelných nitroočních čoček jsou zárukou bezpečného a oko minimálně traumatizujícího výkonu.

Etiologie
Chlamydiové infekce koček způsobuje nitrobuněčný mikroorganismus Chlamydophila felis. Je původcem onemocnění dýchacího traktu a očních infekcí. Může být příčinou gynekologických potíží a onemocnění trávicího traktu. Chlamydie byly u koček poprvé popsány již v roce 1944, kdy se Bakerovi podařil jejich záchyt z plic u jedince se zápalem plic. Původce má u domácích koček celosvětový endemický výskyt.
Vývoj infekce
K přenosu infekce dochází přímým kontaktem mezi kočkami. Hlavním zdrojem nákazy je infikovaný aerosol a výměšek horních cest dýchacích. V přenosu infekce se významnou měrou uplatňují oční výtoky. Do vnějšího prostředí jsou chlamydie vylučovány také sekrety pohlavního ústrojí, což vede k závěrům, že se mohou podílet na vzniku některých reprodukčních poruch koček. Existují také názory poukazující na možnost infekce novorozených koťat při průchodu porodními cestami matky. V přenosu infekce se uplatňují zejména nemocné a neléčené kočky, u kterých v pravidelných 10-14denních intervalech dochází k opakovanému vzplanutí dýchacích a očních potíží. Tito jedinci se výrazně uplatňují v udržování infekce v chovech koček a chovatelských stanicích.
Klinické příznaky
Spontánní infekce postihuje především sliznice dutiny nosní a ústní. Onemocní zejména koťata a to nejčastěji ve věku 5-12 týdnů. Inkubační období (tj. doba od napadení organizmu původcem do objevu prvních klinických příznaků) je do 3 do 10 dnů. Infekce je od začátku charakterizována zvýšenou teplotou, horečkou, nechutenstvím a celkovou skleslostí kotěte. Běžně pozorujeme kýchání nebo kašel. Nezřídka je u nemocných pozorováno přivírání až křečovité sevření očních víček a zvýrazněné slzení. Oční projevy jsou doprovázeny překrvením a otokem oční spojivky. Infekce je při vzniku onemocnění zpočátku lokalizovaná jen na jednom oku, ale téměř bez výjimky postihuje obě oči během 5-7 dnů. Oční výtok je zpočátku vodnatý, přechází přes hlenovitý až do hlenohnisavé podoby. Současně je možno prokázat u mladých koček výskyt zánětlivého zbytnění podčelistních mízních uzlin. U chronických forem má oční infekce charakter tzv. folikulární nebo papilární hyperplazie spojivkové a podspojivkové lymfatické tkáně třetího víčka. V těchto případech prokazujeme na spojivce III.víčka přítomnost různě velikých pupínků a spojivka má vzhled připomínající povrch jahody nebo maliny. Příležitostně může docházet k jizvení spojivky a vzniku vaskulárních rohovkových komplikací. Tento stav je analogem klinického nálezu známého v lidské oční medicíně jako trachom. Koťata rodící se infikovaným matkám nebo kočkám, které již prodělaly klinickou infekci mohou trpět závažným hnisavým zánětem spojivek již v okamžiku, kdy poprvé otevírají oči.
Chlamydiová oční infekce může být komplikována uplatněním vlivu dalších mikroorganismů jako jsou streptokoky, stafykokoky, mykoplazmata, pseudomonády a pasteurely. Pak dochází k prudkému zhoršení prvotního chlamydiového onemocnění a ke změně očního sekretu na žlutozelený hnisavý. Tyto závažné případy jsou doprovázeny vznikem rohovkových vředů, které vyžadují cílenou léčbu na pracovišti očního specialisty.
U dospělých koček možno je pozorovat rekurentní – návratné záněty spojivek chlamydiového původu, které byly spuštěny předchozím působením stresových faktorů (výstava, cestování, rekonvalescence, předchozí horečnaté onemocnění, imunodeficience vyvolaná virem FIV, FeLV). Podstatou tohoto stavu je reaktivace skryté infekce v případě bezpříznakového chronického nosičství chlamydií. Návratný zánět spojivek mívá většinou jen mírný průběh a nezřídka odezní s příslušnou terapií do 7-10dní.
U koček jsou známy také chronické chlamydiové infekce žaludeční sliznice. Většina koček má jen méně závažné trávící potíže. Kontakt hostitelské kočky s chlamydiovým antigenem má za následek navození jen částečné imunity, která není schopna zabránit další infekci. Jinými slovy – prodělané chlamydiové onemocnění nenavozuje solidní chráněnost kočky po zbytek jejího života. Stav chronického nosičství bývá aktuální měsíce až roky po nakažení zvířete a mikroorganizmus je vylučován masivně výkaly a vaginálním sekretem. Je také známo, že chlamydie infikují pohlavní orgány kočky. Byly statisticky prokázány vleklé záněty vejcovodů spojené s následnými poruchami jejich průchodnosti a poruchami plodnosti koček. Jsou dokumentovány také spontánní potraty plodů.
Laboratorní diagnostika chlamydiových infekcí
Předběžnou diagnózu chlamydiové infekce je možno vyslovit v případě charakteristických příznaků opakujícího se nebo přetrvávajícího zánětu spojivek, popřípadě na základě neúspěšné terapie infekcí horních cest dýchacích. Konečnou – definitivní diagnózu lze určit jen na podkladě průkazu původce přímo kultivačním bakteriologickým vyšetřením nebo nepřímo za pomocí serologických, cytologických a imunogenetických metod detekce.
Ve vhodných případech provádíme na našem pracovišti cytologickou diagnostiku spojivkových stěrů. K tomuto vyšetření jsou vhodné stěry spojivkového vaku, nebo materiál odebraný z vnitřní strany spojivky třetího víčka. Odebrané vzorky jsou pak fixovány a barveny diferenciačním barvením podle Giemsy-Romanovského, kde v případě pozitivního záchytu prokazujeme přítomnost charakteristických intracytoplazmatických inkluzí uvnitř buněk spojivky. Nejvyšší pravděpodobnost záchytu je mezi 7-14dnem infekce. Spojivkové stěry mohou být vyšetřeny také imunoanalytickými metodami detekce chlamydiového antigenu. Příkladem takovéto metody je tzv. ELISA test. ten byl původně vyvinut pro použití v lidské gynekologii, ale jistá antigenní příbuznost mezi lidskými a kočičími chlamydiemi dovoluje jeho použití v diagnostice tohoto onemocnění u koček. Metoda je sice méně citlivá, její negativní výsledek nedovoluje stoprocentně vyloučit chlamydiózu, ale je komerčně dostupnější než přímá kultivace původce, která je časově a finančně nákladná. V současné době jsou ve veterinární medicíně k dispozici komerční diagnostické sety pro přímou imunochromatografickou detekci infekce Chlamydophila felis, který využíváme na našem pracovišti. Hitem posledních let je využití metod molekulární biologie. Příkladem v diagnostice chlamydiových infekcí může být test PCR – polymerázová řetězcová reakce. Tato diagnostická metoda využívána od roku 1998, je založena na průkazu DNA mikroorganismu a dovoluje přesnou a spolehlivou detekci původce. Závěry nedávné studie (Sykes et. al., 2001) prokázaly přítomnost chlamydií u 11,5% koček chovaných v domácnosti.
Léčba, imunoprofylaxe a prevence
Základem léčby je podání vhodně zvoleného antibiotika. Chlamydie jsou citlivé jen k omezenému spektru antibiotik, která se aplikují lokálně ve formě očních léků v masťovém či kapkovém základu. V těžších případech očních, respiratorních nebo urogenitálních chlamydiových infekcí dáváme přednost celkovému podání antibakteriálních léčiv. Využívají se zejména moderní tetracykliny, makrolidony a chinolony. Léčba by měla trvat dostatečně dlouho a to zejména z důvodu zamezení vzniku chronického nosičství a chronických nebo návratných infekcí. Současným hlavním problémem antibiotické terapie je vzrůstající rezistence chlamydií vůči podávaným antibakteriálním lékům.
Souběžně s antibiotickou léčbou je vhodné provádět terapii zaměřenou na posílení vlastní obranyschopnosti organismu. Účinným preventivním opatřením v infikovaných chovech je provádění odstavu koťat v 5-6 týdnech jejich stáři. V této době již mizí ochranný účinek protilátek přítomných v mateřském mléku. Při odstavu prováděném po 6 týdnech stáří koťat se významně zvyšuje riziko jejich infekce od matky, latentní nositelky chlamydií. Současně provádíme povrchovou desinfekci. Jako nejvhodnější se jeví roztok chloraminu B ředěný v poměru 1:30.
Ochranné očkování proti chlamydiové infekcí koček má význam zejména v početnějších chovech koček, kde se chlamydiová infekce již dříve vyskytla, nebo tam, kde hrozí riziko jejího vzplanutí (nákup a import zvířat, výstavy apod.). Na trhu veterinárních imunopreparátů jsou dostupné živé atenuované vakcíny proti infekcím způsobeným Chlamydophila felis. Po vakcinaci dochází k navození jen částečné postvakcinační imunity a provedená vakcinace nezabrání vylučování původce do vnějšího prostředí. Nicméně u vakcinovaných koček je výrazně nižší riziko onemocnění chlamyiovou infekcí a také její průběh je obvykle mírnější. Aplikace vakcín se provádí podkožně nebo nitrosvalově, primovakcinace ve věku 8-9 týdnů, revakcinace po dosažení 12 týdnů stáří s opakováním 1x ročně. Použití živých atenuovaných vakcín u dospělých chovných koček se striktně doporučuje před krytím, aplikace tohoto typu vakcíny je u gravidních koček riziková.
Chlamydophila felis jako zdroj zdravotních potíží u člověka
Chlamydiové infekce koček patří mezi potenciální zoonózy a mohou vyvolat u člověka zánětlivé změny na spojivkách nebo mohou být příčinou závažnějšího postižení horních a dolních cest dýchacích. Již v roce 1942 referoval Baker o několika zápalech plic u člověka s netypickým průběhem. Ve všech případech došlo ke kontaktu člověka s nemocnou kočkou a protilátky proti kočičím chlamydiím byly nacházeny v krevním séru nemocných. Jsou také dokumentovány (Schachter et al., 1969) případy akutních folikulárních zánětů spojivek u majitelů koček s těžkým průběhem chlamydiové infekce. Popisují se (Hartley et al., 2001) případy chronických folikulárních zánětů spojivek u lidských pacientů, kteří přicházeli do kontaktu s nemocnými kočkami. Další odborná sdělení (Regan et al., 1978) poukazují na souvislost mezi vznikem závažných celkových infekcí (endokarditis, glomerulonefritis) u člověka a předchozím kontaktem pacienta s kočkou, u které bylo prokázáno klinické onemocnění chlamydiózou.

V současné době zaznamenáváme velmi intenzivní snahu některých chovatelských klubů uvádět do praxe ozdravné selekční chovatelské programy. Tento trend je nejenom zcela pochopitelný, ale hlavně mimořádně žádoucí. Jen zdravý jedinec a chov nezatížený geneticky fixovanými onemocněními jsou podkladem pro úspěšnou chovatelskou práci v současnosti a zárukou pro zachování zdravého genofondu populace ušlechtilých plemen psů do budoucna. Již v minulosti se vytvářely významné vazby mezi chovatelskou komisí ČMKU a specializovanými veterinárními lékaři posuzujícími dědičná onemocnění psů. V této oblasti jsou u řady plemen metodicky rozpracovány a do praxe uváděny diagnostické a zároveň ozdravné programy jejichž cílem je kvalitní systém kontroly a prevence v rámci plemenitby. Nejen že v posledních letech sledujeme obdobné trendy v oblasti dědičných očních vad (DOV), ale také přibývá počet plemen psů u kterých se v současné době provádí různý stupeň selekčního programu na tato geneticky fixovaná oční onemocnění.
Vznik oftalmologické sekce České asociace veterinárních lékařů malých zvířat KVL ČR v září 2000 byl základním stimulem pro následné ustanovení profesní komise pro sledování DOV, která vznikla ke konci téhož roku a která pracuje pod záštitou Komory veterinárních lékařů ČR. Členy komise jsou veterinární lékaři – specialisté pro posuzování DOV, kteří byli řádně přezkoušeni v souladu s předpisy KVL ČR pro odbornou specializační zkoušku za přítomnosti vedoucího představitele ECVO (European College of Vetrinary Ophthalmologists). Tito specialisté jsou oprávněni k provádění certifikace zvířat v oblasti DOV.
Smyslem diagnostiky dědičných očních vad psů je plošná depistáž, jejíž výsledky jsou základem pro postupnou eliminaci těchto vad z chovné populace. Diagnostický a ozdravný program DOV je založen na provádění cíleného očního vyšetření, které probíhá podle předem schváleného očního vyšetřovacího protokolu. Tento protokol je stanoven ECVO a na jeho vypracování se podíleli přední evropští oční lékaři v součinnosti s představiteli národních chovatelských klubů. Komise pro sledování DOV pak shromažďuje informace o všech vyšetřeních, provedených posuzovateli za dané období. Dvakrát ročně se komise schází se zástupci ČMKU, aby provedla porovnání výsledků depistáže a jejich statistické vyhodnocení podle jednotlivých plemen. Takto získané materiály uvádí komise jako svoji výroční zprávu, která je k dispozici pro potřeby ECVO.
I když dědičné oční vady postihují jednotlivé anatomické struktury oka, je nutné vyšetřit zrakový orgán jako celek s přihlédnutím na anamnestická data týkající se proběhlých celkových nebo očních onemocnění. Před vlastním vyšetřením provádí posuzovatel DOV kontrolu identity zvířete ( jméno a chovatelská stanice, plemeno, pohlaví, datum narození, barva, registrační číslo, číslo mikročipu a tetování) a její výsledek zaznamenává do protokolu. Vlastní oftalmologické vyšetření se pak provádí podle algoritmu, který uvádí doporučený postup při posuzování všech očních struktur. Zvýšená pozornost při vyšetření je věnována zejména těm anatomickým očním strukturám, které vykazují u vyšetřovaného jedince plemennou a věkovou predispozici.
Diagnostický postup při vyšetřování DOV:
VYŠETŘENÍ OKOLÍ OKA

POSOUZENÍ OČNÍCH ADNEX
     • ageneze víček/coloboma palpebrae – neúplný vývoj tkání víčka
     • dermoid víčka – abnormálně umístěná osrstěná kůže víčka vyskytující se na spojivce
     • blepharophimosis – abnormálně malá víčková štěrbina
     • euryblepharon – abnormálně velká víčková štěrbina
     • entopion – vchlípené víčko
     • ectropion – vychlípené víčko
     • distichiasis – nadpočetné řasy
     • trichiasis – nesprávný směr růstu normálně uložených řas
POSOUZENÍ STAVU A ČINNOSTI SLZNÉHO APARÁTU
     • aplazie slzných bodů – chybění slzných bodů
     • micropunctum – neúplný vývoj či zúžení slzných bodů
     • aplazie v oblasti odvodných slzných cest – chybění určitého úseku odvodných slzných cest
     • kongenitální dislokace slzných bodů a odvodných slzných cest – změna pozice
     • kongenitální aplazie acinů slzné žlázy KCS – syndrom suchého oka
POSOUZENÍ STAVU SPOJIVKY
     • dermoid conjunctivae – abnormálně uložená osrstěná tkáň víčka na spojivce
POSOUZENÍ OČNÍ KOULE JAKO CELKU
     • microphtalmia – abnormálně malá velikost oční koule
POSOUZENÍ VÝVOJOVÝCH ABNORMALIT A KONGENITÁLNÍCH ONEMOCNĚNÍ ROHOVKY
     • dermoid corneae – abnormálně uložená osrstěná tkáň víčka na rohovce
     • dystrofie rohovky – změny transparence rohovky
POSOUZENÍ STAVU PŘEDNÍ OČNÍ KOMORY A DUHOVKY
     • PPM (persistentní pupilární membrána) – přetrvávající část embryonálního cévního systému čočky
     • coloboma iridis – rozštěpy v oblasti duhovky
     • cysty duhovky – měchýřkovité struktury v přední komoře oční
     • goniodysgeneze – stav filtračního úhlu
POSOUZENÍ VÝVOJOVÝCH ABNORMALIT A KONGENITÁLNÍCH ONEMOCNĚNÍ ČOČKY
     • microphakia – abnormálně malá čočka
     • coloboma lentis – vrozené chybění části čočky
     • lenticonus/lentiglobus – vrozené tvarové deformity čočky
     • luxace čočky – změna pozice čočky
     • katarakta – změna transparence čočky
POSOUZENÍ VÝVOJOVÝCH ABNORMALIT A KONGENITÁLNÍCH ONEMOCNĚNÍ SKLIVCE
     • persistentní arteria hyaloidea (PHA) – následek selhání regrese embryonálního cévního systému
     • PHTVL/PHPV – následek selhání regrese embryonálního sklivce a jeho cévního systému
POSOUZENÍ VÝVOJOVÝCH ABNORMALIT A KONGENITÁLNÍCH ONEMOCNĚNÍ SÍTNICE
     • CEA – anomálie oka kolií
     • RD – dysplazie sítnice
     • PRA – progresivní atrofie sítnice
     • CPRA/RPED – centrální forma PRA
     • CSNB – dědičná stacionární noční slepota briardů
     • NCL – neuronální ceroidní lipofuscinosis
POSOUZENÍ NITROOČNÍHO TLAKU glaukom
Závěrečné hodnocení pacienta po provedeném očním vyšetření na DOV má pak následující možné varianty:
• Prostý specifických znaků DOV – zvíře nevykazuje žádné klinické příznaky daného onemocnění, neznamená to však, že nemůže být jeho nositelem.
• Nejasný – zvíře vykazuje změny, které mohou odpovídat danému onemocnění, ale tyto změny nejsou pro uvedené onemocnění specifické.
• Není prostý – zvíře vykazuje specifické změny pro dané onemocnění.
• Není dočasně prostý – zvíře vykazuje menší, ale pro uvedené onemocnění specifické změny, diagnózu potvrdí další rozvoj onemocnění, doporučuje se zvíře znovu vyšetřit za 12 měsíců.
Protokol opatřený pořadovým číslem vyšetření, datem vyšetření a označením pracoviště, které vyšetření provedlo se vystavuje ve dvou vyhotoveních:
pro majitele zvířete a pro posuzovatele DOV
Plemena psů, u kterých se v současné době provádí různý stupeň selekčního programu v oblasti DOV: akita inu, anglický kokršpaněl, americký kokršpaněl, basenji, belgický ovčák, briard, bobtail border, kolie, čínský chocholatý pes, jezevčík, labradorský retrívr, pudl, papillon, šeltie, tibetský španěl, tibetský teriér.
Průběh vlastního vyšetření pacienta
Vlastní vyšetření dědičných očních vad je vysoce specializovaný a časově náročný výkon vyžadující předchozí telefonickou nebo osobní objednávku. Časová náročnost celého výkonu (30-60 minut) se řídí věkem pacienta, plemennou příslušností a rozsahem předepsaných vyšetření. Vyšetření se provádí při plném vědomí pacienta, jen u zvláště neklidných jedinců se používá farmakologická sedace. Celému vyšetření je přítomen majitel zvířete, který aktivně napomáhá při fixaci a polohování hlavy. Přítomnost majitele je také žádoucí z důvodu psychické pohody pacienta. V případě potřeby nahrazuje spolupráci majitele školený zdravotnický personál.
Vlastní vyšetření není nijak bolestivý výkon, diagnostické procedury u kterých se očekává obranná reakce pacienta jsou prováděna po předchozím místním znecitlivění oka. Sled vyšetření celého oka je rozdělen do dvou bloků. V první části se provádí vyšetření předního segmentu oka a očních adnex. Provádí se optické zhodnocení vyšetřovaných struktur, jsou vyhodnocovány testy slzné produkce a testy vyžadující diagnostické barvící metody, provádí se měření nitroočního tlaku a ostatní vyšetření předepsaná pro diagnostiku glaukomu, popřípadě jiná vyšetření specifická jen pro určité plemeno. První část je zakončena aplikací diagnostického přípravku rozšiřujícího zornice. Po nezbytné 20 minutové přestávce se zahajuje druhý blok vyšetření. Tento vyžaduje maximálně rozšířené zornice a vyšetření v tmavé místnosti. Pomocí řady optických přístrojů je vyšetřován zadní segment oka. Zejména tato část vyšetření, kdy je nutno obezřetně posuzovat mnohdy velmi diskrétní změny, je náročná na spolupráci pacienta i majitele. V případě stoupajícího neklidu či stresu zařazujeme aktuálně časové přestávky dle individuálních reakcí pacienta. Po ukončeném vyšetření je nutno počítat s časově omezeným rozostřeným viděním zvířete. Normální akomodační schopnost se navrací za 3-4 hodiny, po tuto dobu je vhodné kontrolovat pohyb pacienta tak, aby nemohlo dojít k poranění z důvodu přehlédnutí překážky nebo chybného vyhodnocení zrakového vjemu. Po tuto dobu také není vhodná expozice pacienta vůči ostrému světlu.

Veterinární ordinace ve Valašském Meziříčí a veterinární ordinace v Rožnově pod Radhoštěm – Tylovicích jsou zaměřeny na poskytování veterinární léčebné, preventivní a poradenské činnosti v oblasti malých zvířat chovaných ze záliby. Obě pracoviště patří mezi tradiční poskytovatele veterinárních služeb v regionu. V Rožnově pod Radhoštěm působíme od roku 1994, ve Valašském Meziříčí pak od roku 1995.

Od května 2008 jako novinku zavádíme objednávkový systém, dochází k úpravě ordinačních hodin a posílení lékařského kolektivu.

Snažíme se, aby obě naše pracoviště poskytovaly kvalitní veterinární služby na co nejlepší možné úrovni. K tomu patří také klientské služby nepřímo související s ošetřením Vašeho zvířecího kamaráda. Objednávkový systém slouží k tomu, aby byl Váš čas strávený u nás využitý opravdu efektivně. Miska s čistou vodou v čekárně pro Vaše miláčky je samozdřejmostí. Nově vybudovaná vyhrazená parkovací místa Vám ušetří zbytečné starosti s parkováním. Návštěva v naší bohatě zásobené prodejně krmiv a chovatelských potřeb uspokojí i náročného zákazníka. Pokud bude nutné přenesení probouzejícího se pacienta po operaci do vozu nebo bude objem nákupu krmiv nad Vaše síly, rádi Vám pomůžeme. 

Valašské Meziříčí – 40.pluku 682 – bývalé kasárna

mapu si prohlédněte kliknutím na tento odkaz

.

.

.

.

Rožnov p.R.-Tvarůžkova 1804-bývalý školní statek

mapu si prohlédněte kliknutím na tento odkaz